Podivná vojna - Zapomenutí černí baroni šedesátých let

JAK SE „VÁLČILO“ U SILNIČNÍHO VOJSKA Místo vojny práce na stavbě, každý měsíc výplata, k tomu služné. Malá jednotka čítající mezi 40 až 60 muži, kde se všichni znali a až na několik výjimek tu panovaly dobré kamarádské vztahy. Hospůdky, pivečko, výlety a srandičky. Čtenář může nabýt dojmu, že to tak špatné vlastně nebylo. Bylo to dost zlé! Pracovali jsme na různých stavbách, většinou v těžkých podmínkách, bez odpovídající mechanizace a za každého počasí. Měsíční mzda se krátila o 60%. Tyto peníze si ponechávala armáda za výdobytky, které vojáčkům poskytovala. Říkali nám pétépáci a nám to vůbec nevadilo – naopak! Byli jsme pyšní, že patříme k rotám, jejichž předchůdci nosili černé výložky, neuráželo nás to – prostě byli jsme pétépáci! / Vorel Gerhard