Velký Antimasturbátor

Knižní rozhovor česko-běloruského básníka a překladatele Maxe Ščura s čelným představitelem současného českého surrealismu, básníkem a esejistou Františkem Dryjem.
Jako bonus příloha básní-pamfletů obnažující některá nehezká místa na těle soudobé české literární kritiky a kunsthistorie

„Mně šlo a jde doposud o ujasnění, ujasňování, nejen nové nahlédnutí, ale i případnou revizi vlastních, dlouhodobě promýšlených konceptů – jaksi i vzhledem k vnějšku či vzhledem k vnější argumentaci, již nemíním ignorovat, pokud je založena alespoň v relativně kriticky vstřícném referenčním rámci. Protože polemizovat se školními osnovami mainstreamové literární vědy povětšinou (!) a želbohu – či bohudík – smysl nemá. Výsledný tvar tedy i takovému subjektivnímu rozvrhu odpovídá: nejde o tradiční knižní či časopisecký rozhovor-dialog, v němž se protistrany dohadují či tázající zpovídá celebritu atp., nýbrž vlastně o mnohdy až esejistické zevrubné reakce dotazovaného na ucelenější stanoviska a kritické teze tazatelovy.“

„Osobně jsem přesvědčen, že surrealismus je stejně tak legitimně opoziční (rubovou) součástí i produktem této – ať už kolabující, vyhořelé nebo prostě dlouhodobě a cyklicky vegetující – civilizace, jako snad jednou z průhledných bran do dimenze jiné – nově uchopené, leč i staronové, v určitém smyslu nadčasové – možnosti prožívání lidského světa. Reprezentuje jednu z možných drah a energií, které bezpochyby produkují, nesou a pěstují cosi jako životní ‚konstantu svobody‘, mají v genech universální, mythogenní a stejně tak obrodný, tvořivý potenciál… Je to málo?“

„… surrealismus je opakovaně zuřivě odmítán, ba degradován pro svou mimouměleckou a antiestetickou, antiliterární bázi, proklamaci a legitimaci. Kunsthistorici a literární vědci – tehdejší, stejně jako ti dnešní – trojčí, neboť je mírnix týrnix zpochybňován jejich raison d’ etre, výsostný předmět jejich zájmu, smysl jejich životů.“ / František Dryje; Max Ščur