Vigilie

Jakub Kujan (1983) se narodil v v Mostě. Po dokončení střední průmyslové školy stavební bydlel dva roky v Praze. Poté studoval v Ústí nad Labem dějiny umění, filozofii a historii. Od roku 2001 hrál v punkové kapele Linka 23 a pak přesedlal na jazzrockové Tesilové vlny. Od svých 26 let se věnuje psaní poezie a krátkých próz. Jeho publikování nebylo nijak nápadné. Své první pokusy o poezii prezentoval v internetovém časopisu Divoké víno, v pořadu Mirka Kováříka Zelené peří a v časopisu Host. Poté se na několik let odmlčel. V současnosti žije v Litvínově a pracuje jako dělník. Toto je jeho první kniha.1 Tvá krása urazila mnoho žen. Pověděl tak, aby ho slyšel jen její úsměv na sklenici od piva. Byly večery, kdy se modlila, až k tvému srdci, s nímž nebylo možné hrát basket. Zvíře je vždy, váš mlčící svědek, kterému jste neodpustili jeho setrvání v ráji. Člověk je váš vrah, jenž nemá smlouvu na neurčito. Země materiál, kterým platíte za sebezničení. A váš život? Sladký trest herců bez angažmá2 Je zapotřebí rozloučit se s otcem. Jeho oči – věčnost, která žárlí. Stisk ruky – něžnost při čistění pěchotní zbraně. I čtrnáct dní před smrtí pracoval s vervou, jako by měl odjet stavět katedrálu. Co pant do vrat, to kámen, který po něm hodili, Co poklek, to pokora na poslední chvíli. A co pohled, to láska otce k synovi, která o nás mlčela3 Přál sis, aby se jaro upilo místo tebe. Nicotu nelze opít a konci je odepřena žízeň. Byl jsi zapomenut vlastním domem, který se tě bojí víc, než démona na obraze. Naděje, nikým neočekáváná je probuzena z Šavelova snu, a jde všem oznámit, že se sama musí zničit. Tvůj přítel celá léta plánuje sebevraždu a čeká na nejvhodnější literární manuál. I když jste hříšní, není pro vás v pekle místo. Nakonec skončíte jako preparovaný homo sapiens v muzeu / Kujan Jakub