Chvála hor a lovu zdar

Kdo vyrostl na vsi anebo v malém městečku jako já, či dokonce v osadě o šesti chalupách uprostřed jesenických lesů jako naše děti, ten neodolá touze směřující ho ke každodennímu poznávání přírody. Ani kdysi dávno, už za mých klukovských let, tomu nebylo jinak. Měli jsme s partou kamarádů proběhaná humna křížem krážem a o každém stračím či hrdliččím hnízdě, o zajíci, o srnčí zvěři, která zalehávala v remízku, o králičích rodinách v mezích jsme dobře věděli. Moje touha získávat další poznatky z přírody dospěla až ke studiu lesnictví a k promoci na lesního inženýra. Po létech dokončil tutéž lesnickou fakultu v Brně a ve stejné aule převzal diplom lesního inženýrství i náš syn. Říká se, že štěstí přeje připraveným. Asi proto jsem plných sedmatřicet let odsloužil ve všech profesních funkcích, od hajného až po ředitele lesního závodu v Jeseníkách. Proto je jim moje chvála zcela patřičná. A vám, vážení přátelé, kolegové myslivci i ostatní čtenáři, předkládám s pochvalou hor i povídky o mém a synově prvním Lovu zdar. Třeba některým z vás připomenou i vaše první myslivecké a lovecké úspěchy. / Bouzek Ota